MEDIABAZE.CZ
D/2013/06/19
A/133

Po absolvování všeobecného gymnázia v Boskovicích studoval dva roky fakultu informatiky Masarykovy Univerzity v Brně, kde získával zkušenosti s digitálními médii a učil se pracovat s kyberprostorovou realitou. Roku 2007 přešel na brněnskou fakultu výtvarných umění VUT, kde studoval v ateliéru multimedií. Od roku 2010 pak zaměřil svůj zájem na médium videa v ateliéru videa taktéž na FAVU. V roce 2009 absolvoval stáž na bruselské Královské akademii krásného umění, obor Umění ve veřejném prostoru, kde jej vedl Guy Massoux. Mezi umělce, kteří jsou svým estetickým vnímáním Romanovi Přikrylovi nejblíže, patří například Marek Kvetan, Jan Nálevka nebo Ján Mančuška, za přínosné pro svou práci považuje i studium děl Milana Saláka, Jespera Alvaera, Michala Pěchoučka, či Jana Šerých. Kromě vizuální tvorby se Přikryl aktivně věnuje elektronické hudbě a zvukovým kolážím, které uplatňuje v hudební elektroakustické formaci Fiordmoss, v níž účinkuje spolu s Petrou Hermanovou.

V oblasti videa se často pohybuje na hranici vyjadřovacích schopností média, jehož zkoumání je také jedním z jeho zájmů. Tématiky pohyblivého obrazu se dotýká množstvím svých děl, ať už v klasickém video formátu, nebo fotografií zachycující pohyb vizuálně a zvukově, tak jako je tomu u EV (2008), balancujícího na hraně klasické fotografie a experimentálního video formátu. Pracuje s neopakovatelností a dozníváním počitků díky znalostem možností lidského vnímání. Ačkoli pracuje s různými východisky narace, samotný narativní akt pro něj obvykle není příliš důležitý. Do popředí klade formální hledisko, pro nějž pak až sekundárně hledá vhodné narativní obsahy. Mezi typické formální postupy patří smyčka a prolínání více obrazů. Kromě klasické práce s videokamerou používá i 3D modely.

Hlavním tématem Přikrylových prací je čas a prostor v různých proměnách. Zachycuje krátké okamžiky, které prezentuje v pozměněných souvislostech, čímž nabývají nových, často velmi abstraktních významů. Tyto časoprostorové práce by se daly přirovnat k vizuálním básním haiku, konkrétním zážitkům přeneseným v okamžitém čase a z konkrétního prostoru. Jednou z tezí, se kterou pracuje, je zaznamenaná osobní zkušenost [NYE (2007 – 2008), The Fluttering Array of Memories (2009)] kompilovaná do smyčky nebo oproštěná o kontext osobního prožitku a určená pouze časově, tak jako jsou i haiku určeny sezonními slovy. Typická je také snaha oprostit vizuální objekty o jejich subjektivitu za účelem vygenerování jejich pravé podstaty.

Instalace prací Romana Přikryla jsou na místě nejčastěji přímo promítány projektorem, nebo pouštěny na klasické televizní obrazovce. Jeho práce většinou umožňují nějakou míru interakce s divákem jako třeba Automaton (2008), nebo jsou samy přímou interakcí s prostředím jako u The Fluttering Array of Memories, která byla vytvořena pro brněnskou galerii Umakart. Na posledně jmenované instalaci a mini-projektu LEAP (2008) spolupracoval s Petrou Hermanovou.

Text: Radim Baštan
Poslední aktualizace: 3. 10. 2011