Michal Pěchouček
*21. 2. 1973

Michal Pěchouček po čtyřletém přírodovědném gymnáziu v Teplicích odešel do Prahy na pomaturitní studium Výtvarné školy Václava Hollara, obor knižní ilustrace. Na Akademii výtvarných umění (Praha) se v ateliéru grafiky I. Jiřího Lindovského soustředil na techniku linorytu. Ve čtvrtém ročníku přestoupil do ateliéru mediální komunikace vedeného Jiřím Davidem a postupně začal do své tvorby začleňovat nejprve fotografii a později i pohyblivý obraz. Pražskou AVU absolvoval roku 1999. Michal Pěchouček vystavuje od devadesátých let na samostatných i skupinových výstavách v Čechách i zahraničí. Jeho domovskou galerií se stala v roce 2004 pražská Galerie Jiří Švestka. Michal Pěchouček je rovněž pedagogem (např. hostoval na FAMU Praha a působil na Ústavu umění a designu ZČU Plzeň) a kurátorem, čímž rozšiřuje své pole působnosti na aktuální českou uměleckou scénu, především nejmladší generace. Od roku 2006 je spolukurátorem výstavního programu v pražských galeriích Jelení a 35m². Společně s Martinem Mazancem stojí za dramaturgickým projektem Přátelský film (prezentovaném v roce 2006 např. na MFFK Karlovy Vary a v rámci projektu Audiovisual, kino Světozor Praha).

Michal Pěchouček vystřídal několik způsobů výtvarného projevu. Ale ať už šlo o barevné linoryty, malbu (klasickou i v kombinaci s textilem) či fotografii, vždy inklinoval k vyprávění příběhů. Inspirován otcovým fotoamatérstvím, matčinými pečlivě vylepovanými památníky a projekcemi rodinných diapozitivů „vyvinul“ specifický formát vyprávění s volnou strukturou a jakoby amatérským zpracováním. Dalším důležitým znakem Pěchoučkova způsobu práce je sériovost. Volné řazení jednotlivých linorytů, fotografií, maleb či filmových záběrů a scén umožňuje dostatek prostoru k vlastní imaginaci. Pěchouček zkoumá, jakým způsobem dokáží „vyprávět“ příběh jednotlivá média, jejichž postupy pak kombinuje. Pro jeho tvorbu je charakteristická schopnost prolínání nástrojů a postupů různých médií, výpustkové vyprávění, přiznaný postoj diletantského filmaře a odmítnutí obrazu fixovaného v čase. Inspirace v dětství a dospívání je zřejmá v návratu k estetice osmdesátých let i v lehce naivní povaze jeho příběhů. Náměty Pěchouček čerpá jak z vlastní zkušenosti, tak od přátel a známých, které pak mnohdy do svých krátkých filmů obsazuje. Michal Pěchouček pracuje s pohyblivým obrazem jako s médiem i zdrojem referencí.

V roce 2003 vystavil svůj obrazový cyklus Sběratel o šestadvaceti plátnech s reprodukovaným hudebním „podkladem“ z filmu Psycho Alfreda Hitchocka (Pražákův palác – Atrium, Brno, 2003). Procházení expozicí za zvuku známé filmové hudby evokovalo pocity spojené se zkušeností s filmovým hororem. Na výstavě Finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého (Futura, Praha, 2003) vystavil tehdy ještě nedokončený cyklus maleb Čtenářky a jako pendant video s mladým mužem. Dalšími finalisty byli Krištof Kintera, Ján Mančuška, Jan Šerých a Michaela Thelenová. Michala Pěchoučka zvolila odborná porota za jeho práce kombinující malbu s performancí a filmem vykazující pnutí mezi smyslem pro absurditu a hlubší emoce. Finanční část ceny použil nový laureát na realizaci samostatné výstavy Kočárkárna (galerie Jiří Švestka, Praha, 2004), kde rovněž kombinoval malbu a video. K výstavě byl vydán katalog s DVD (Michal Pěchouček, Kočárkárna, Divus, Praha, 2004). O pět let později vydává Michal Pěchouček další DVD, které má podle jeho vlastních slov završit jeho video-tvorbu (Michal Pěchouček, Pater noster video stories, Galerie Jiří Švestka, 2009). Michal Pěchouček se nadále věnuje „vyprávění“ svých lehce bizarních a přitom emocionálně zneklidňujících příběhů v malbě a nově také v divadelním tvaru (Muži malují, režie: Michal Pěchouček a Jan Horák, 2010).

Text: Sylva Poláková
Poslední aktualizace: 15. 10. 2010

↓ více

Díla umělce

Michal Pěchouček (foto: Daniela Deutelbaum)