Jiné vize

  • 6. – 9. 12. 2007 – PAF Olomouc (Divadlo hudby Olomouc)
  • 11. – 14. 12. 2008 – PAF Olomouc (Divadelní sál)
  • 10. – 13. 12. 2009 – PAF Olomouc (Divadelní sál, Galerie Podkroví)
  • 9 – 12. 12. 2010 – PAF Olomouc (Divadelní sál, Galerie Podkroví)
  • 8. – 11. 12. 2011 – PAF Olomouc (Galerie Podkroví, Divadelní sál)
  • 6. – 9. 12. 2012 – PAF Olomouc (Galerie Podkroví, Divadelní sál)
  • 5. – 8. 12. 2013 – PAF Olomouc (Galerie Podkroví, Divadelní sál)
  • 4. – 7. 12. 2014 – PAF Olomouc (Galerie Podkroví, Divadelní sál)

Kurátoři a kurátorky: Lenka Dolanová, Martin Fišr, Martin Mazanec a Michal Pechouček,  Sylva Poláková, Pavel Ryška

, Dušan Zahoranský, David Kořínek, Marika Kupková

Zastoupení tvůrci:


  • 2007 
Miroslav Bambušek, Martin Búřil, Kateřina Držková, Jiří Havlíček & Filip Cenek, Ivoš Hos, Lukáš Kellner, Pavel Ryška, Matěj Smetana, Viktor Takáč, Trakod (Matyáš Vacek & Milan Žák)
  • 2008 
Daniela Baráčková, Josef Bolf, Lukáš Hájek, Martin Kohout, Pavla Sceranková, Patrick Sedlaczek, Ivan Svoboda, Roman Štětina, Pavel Švec, Viktor Takáč

  • 2009 
Petra Hermanová, Michal Kindernay, Vilém Novák, Jan Pfeiffer, Daniel Pitín, Matěj Smetana, Tomáš Svoboda, Barbora Švarcová, Roman Týc, Lenka Žampachová,
  • 2010 
Martin Kohout,  Jaakko Pallasvuo, Pavla Gajdošíková,  Petra Hermanová, Tereza Janečková & Pavlína Míčová, David Možný, Tereza Sochorová & Jan Horák, Christoph Srb, Veronika Vlková,  Lenka Žampachová
  • 2011
 Martin Búřil, Pavla Gajdošíková, Soňa Jelínková, Michal Kindernay Kateřina Kynclová & Vojtěch Vaněk, Alexandra Moralesová, Kryštof Pešek, Matěj Smetana, Adéla Sobotková, Jan Šrámek & Veronika Vlková
  • 2012 Jana Doležalová, Matěj Smetana, Vojtěch Žák, Vojtěch Rada, Vojtěch Fröhlich, Ondřej Mladý, Jan Šimánek, Vladimír Turner, Akile Nazli Kaya, Kateřina Kynclová, Vojtěch Vaněk, Soňa Jelínková, Jan Kacar, David Helán
  • 2013 Adéla Sobotková, Marián Vredík, Jakub Korselt, Marie Hájková, Petr Šprincl, Ivan Svoboda, Jan Martinec, Klára Doležálková, Matyáš Trnka, Jan Husták, Veronika Vlková, Jan Šrámek, Martin Búřil
  • 2014 Katarina Hládeková, Markéta Magidová, Barbora Kleinhamplová, Vilém Novák, Pavel Sterec, Petr Krátký, Martin Kohout, Roman Štětina, Kateřina Zochová, Martina Holá, Miroslava Večeřová

Soutěž Jiné vize probíhá od roku 2007 jako součást Přehlídky animovaného filmu PAF Olomouc. Za několik let své existence se stala důležitou platformou prezentace pohyblivého obrazu v českém prostředí. Výběr deseti finálních audiovizuálních děl byl každoročně výsledkem volby kurátora, který byl osloven pro daný rok dramaturgy PAFu. Šlo vždy o teoretiky filmu, kurátory nebo umělce dlouhodoběji studující prostředí filmové tvorby nebo animace. Všech deset vybraných snímků je prezentováno formou výstavy, projekce v sále a zařazením do doprovodného katalogu festivalu. O vítězi rozhoduje vždy tříčlenná mezinárodní porota, rekrutující se převážně z hostů festivalu.

Kurátoři Jiných vizí se snažili vyhledávat vizuálně i narativně originální projekty na pomezí filmu, výtvarného umění, videoartu a animace, v nichž se invenčně a v co nejširším možném uchopení pracovalo s animačními prvky a postupy (samotná animace nebyla často jejich prvotním záměrem a hybným činitelem). Akceptován pak byl jakýkoli přístup k práci s pohyblivým obrazem – od klasické animace, filmu a videa, přes práci s manipulovaným obrazem, textem, sekvencemi hraného filmu, s počítačovou technologií nebo záznamem performance. Jediným omezením pro zařazení filmu do výběru byly místo a doba vzniku, jež souvisely s festivalovým soutěžním rámcem. Všechny snímky musely vzniknout nebo být produkovány v rámci České republiky a nesměly být starší více než osmnáct měsíců zpětně od data uzavření výběru. Vybraných deset děl bylo promítáno nejen ve filmovém sále, ale od roku 2009 rovněž byla instalována během trvání PAFu v prostorech Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci. Právě proto, že se většinou nejednalo o „animované“ snímky zamýšlené pro kino-projekci, byla tato soutěž výmluvným gestem naznačujícím otevřené chápání toho, co vše může být zahrnuto pod pojem „animace“.  Důvodem dvojí prezentace v kinosále a také v galerijním prostředí byla snaha vystavit díla různým typům projekčního kontextu a zjistit, jak obstojí v různých prezentačních modech.

Poprvé bylo spojení Jiné vize použito v rámci PAFu na přednášce filmaře a historika filmových avantgard a experimentálního filmu Martina Čiháka v roce 2003. Čihák se ve svém příspěvku věnoval animaci v americkém experimentálním filmu, a nepřímo tak podnítil zájem o toto téma mezi tehdejšími dramaturgy festivalu. Ti začali festival, zaměřený tehdy ještě na klasickou animaci, obohacovat o další žánry pracující s animací nejen ve filmovém, ale i v uměleckém kontextu, v širších souvislostech a vztazích. Téma pohyblivého obrazu, jež se zde objevilo a postupně na sebe strhávalo pozornost, se stalo jednou z výrazných dominant festivalu a určilo jeho další směřování. S tím souvisela rovněž otázka prezentace tématu, a to obzvláště s přihlédnutím k okrajovým, těžce zařaditelným, tedy „jiným“ případům současného pohyblivého obrazu. V roce 2004 pronesl pod stejným názvem Martin Čihák přednášku věnovanou australskému tvůrci Marcusu Bergnerovi. Na ohlas těchto vystoupení navázal v roce 2006 blok dvou na sobě nezávislých prezentací. V první z nich představil svou tvorbu brněnský vizuální umělec a později vítěz soutěže v roce 2010 David Možný, který pracuje především s digitálně manipulovaným obrazem. Druhý blok seznámil diváky s činností společnosti Siggraph, zaměřenou na počítačovou a interaktivní grafiku a techniku.

Samotná kapitola Jiných vizí jako svébytné soutěžní části PAFu začala v roce 2007. Motivací byla i snaha začít systematicky mapovat a dále prezentovat díla pracující s pohyblivým obrazem v českém kontextu.  První ideový koncept a kritéria soutěže vypracoval dramaturg festivalu Martin Mazanec, který ve spolupráci s umělcem a kurátorem Michalem Pěchoučkem sestavil pásmo deseti soutěžních snímků. Vítězem prvního ročníku se stalo video Viktora Takáče Mr. Möebius lives on the 2nd floor (2007). Kurátorem druhého ročníku byl kurátor a umělec Martin Fišr. Za nejlepší dílo bylo vyhlášeno internetové video Martina Kohouta (Pash*) Moonwalk (2008). Během roku 2009 došlo v soutěži k několika výrazným změnám. Byla ustanovena post dramaturgyně soutěže (Irena Lehkoživová), jejíž úkol spočíval v celoročním shromažďování audiovizuálních děl, které byly společně s přihlášenými díly nabídnuty oslovenému kurátorovi či kurátorce ke shlédnutí. Druhá podstatná změna se pak týkala způsobu prezentace finální desítky filmů a videí. Nominovaná díla byla promítnuta jako pásmo – návštěvníci mohli současně vidět všech deset snímků v rámci instalace v prostoru Galerie Podkroví na třech samostatných projekčních plochách. Kurátorkou třetího ročníku byla teoretička a historička umění a nových médií Lenka Dolanová. Hlavní cenu získal snímek Ztracený architekt (2008) Daniela Pitína. Nově pak byla zavedena divácká cena, kterou obdržel Matěj Smetana za video Návod 2: Trilobit (2009). Ročník 2010 pokračoval v intencích úprav předchozího roku. Kurátorský výběr připravila filmová teoretička Sylva Poláková. Vítězem se stal David Možný (Rahova, verze 2010), jenž si zároveň odnesl i Cenu diváků.Výběr videí a filmů z Jiných vizí se postupně dostal i mimo PAF. První významná prezentace vybraných soutěžních snímků proběhla 25. 2. 2010 v pražské galerii DOX pod názvem Jiné vize: Na pomezí animace a videoartu. Představeny zde byly všechny vítězné filmy z let 2007–2009 za osobní účasti tvůrců (Viktor Takáč, Martin Kohout, Daniel Pitín a Matěj Smetana). Roku 2010 se uskutečnila první prezentace v zahraničí (14. a 15. 3. 2010, Paříž, Saint Merry a České centrum), dále během téhož roku v multikulturním centru Stanica-Zarečie a na budapešťském festivalu Anilogue. V roce 2011 byla videa Jiných vizí prezentovány v Clocktower Gallery a v Union Docs v New Yorku, na slovenském Fesu Anča, Letní filmové škole v Uherském Hradišti ad.

Ohlasů v médiích se soutěž dočkala ve většině případů v rámci souhrnných zpráv a kritických článků k přehlídce PAF jako takové. Vedle pozitivních reakcí českých výtvarných umělců a umělkyň, kteří projevili zájem o účast v soutěži, bylo možné ve specializovaném uměleckém tisku zaznamenat například kritický komentář publicistky Kariny Kottové. Ta se ve své recenzi pohoršovala nad prezentací videoartu v kinosále: Možná že ke svému oblíbenému videoartu dostanete příště i popcorn.

Zdroje:



  • JANČÍK, Alexandr. Jiné vize: Soutěž animovaného filmu. http://theses.cz/
  • KOTTOVÁ, Karina. Jiné vize: mezi white cube a black box. Přehlídka animovaného filmu – Olomouc. Flash Art, 2010, č. 15, s. 65.

Text: Irena Lehkoživová a Alexandr Jančík
Poslední aktualizace: 4. 2. 2012

↓ více
Jiné vize 2009